VK Neratovice

Vznik veslování v Neratovicích spadá do prvních let po druhé světové válce.

V roce 1945 vedoucí vodáků ing. Josef Haken byl po navrácení pohraničí k naší vlasti přeložen do Spolku v Ústi nad Labem. Tam objevil v loděnici německých veslařů větší počet sportovních lodí a tři z nich se mu podařilo za pomoci dr. Čížka z VK Ústí nad Labem získat pro Neratovice.

Byly to gigová čtyřka, 1 dvojskul a 1 skul včetně vesel a příslušenství. Lodě byly přes Mělník dopraveny do Neratovic a prozatímně uloženy ve skladu č. 8 ve starém závodě Spolany. Tam je koncem roku 1945 objevil náhodou Jan Potoček při prohlídce elektrozařízení skladu. Lodě byly v bídném stavu, zaházené, špinavé a poškozené. Za pomočí elektrikářů Jaroslava Šulce, Jaroslava Hrstky a Jiřího Beneše byly lodě vyčištěny, opraveny a připraveny ke startu.

Členové oddílu vodních sportů na nich začali veslovat, ovšem nestylově, neboť žádný z vodáků nikdy předtím na veslařské lodi neseděl. Situaci zachránil další zaměstnanec Spolku Antonín Majer z Brandýsa n/L. který byl aktivním veslařem a stal se rádcem a prvním trenérem.

O veslováni byl tehdy velký zájem, nejen mezi členy oddílu vodních sportů. To vedlo k tomu, že po náležité propagaci, jak mezi zaměstnanci závodu, tak i mezi členy Svazu české mládeže a Junáka, byl na schůzi v Boudě (bývalá dělnická kantýna) u Hydroelektrárny založen dne 17. 5. 1946 – Veslařský klub při Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Neratovicích.

Ten název se několikrát měnil podle toho, jak se měnila organizace a postaveni tělovýchovy ve státě i ve městě. Tak jsme jezdili pod hlavičkou CHEMISOLO, CHEMIK, Sokol, Jiskra Neratovice.

Od roku 1959 se název ustálil na Veslařský oddíl TJ Spolana Neratovice.

Na ustavující schůzi byl zvolen první výbor ve složení:
předseda:             ing. Karel Borovička
místopředseda:    Karel Korejs
jednatel:               Jan Potoček
trenér:                  Antonín Majer
pokladník:             Brejcha
správce loděnice: Děd, Hrstka, Beneš
kronikář:               Bohumil Charvát

Činnost klubu byla rozsáhlá. Jezdilo se celou sezónu na tzv. dolní dráze, to jest od loděnice ve starém závodě na Štěpán nebo až do Obříství. Pracovalo se intenzivně na úpravách v objektu č. 8 tak, aby se alespoň trochu podobal veslařské loděnici.

To znamenalo mimo jiné vybudovat samostatný přistup do loděnice zvenku mimo areál závodu.

29. 8. 1946 jsme požádali Český veslařský svaz o přijeti do svazu. Klub byl zaregistrován. Obdrželi jsme stanovy svazu, několik svazových oběžníků s instrukcemi pro činnost a pozvánku na valnou hromadu v únoru 1947. A tak začal náš veslařský klub existovat nejen de facto ale i de jure.

Koncem roku jsme měli v loděnici:
1 čtyřveslici plátovou
1 dvojskul gigový
1 skul gigový
2 kanoe
1 pramici
3 maňasy dvousedadlové
4 maňasy jednosedadlové

Klub byl velmi aktivní a členská základna se rozrůstala. Už v březnu roku 1947 v něm bylo registrováno 115 členů.

V letech 1951-52 byla na jižní části ostrova, na jehož severním cípu stojí hydroelektrárna, vybudována dřevěná loděnice pro veslařský oddíl.
Ten zatím od svého založení v roce 1946 sídlil ve Spolaně v tzv. starém závodě v objektu č. 8.
Až v letech 1972-75 byla na severní straně loděnice přistavěna jednopatrová budova s bytem správce, sociálním zařízením a šatnami, na jižní straně pak dílna a byl rozšířen sklad lodí.